Národní muzeum v Ugandě je současně také jediné muzeum v Ugandě. Má očekávání jsou veliká a klidně paní pokladní odpustím, že nám k vstupnému účtuju muzungu přirážku, která vyhoupne cenu lístků na pětinásobek. Dokonce si ještě připlácíme dočasnou výstavu navrch.
Hned za vstupem koukáme do mírně zmateného plánu expozicí, kde na pravěk navazují devadesátá léta, Nic, co by nás po pár měsících života tady šokovalo. Prostě někde začneme.
Expozice z pravěku opravdu vypadá věrohodně a skoro dobově. Mžouráme přes upatlaná skla, která jsou už částečně slepá a snažíme se rozluštit zažloutlé popisky připíchnuté na polystyrenové nástěnce. Těžký retro. Přestože to vypadá, že autorem instalace je sám Štěpán Šafránek z Básníků, provedení výstavy je naprosto nevídaná zábava. Takový obrovský zmatek všeho možného. Ať vejdeme, kam vejdeme, vždy nás něco překvapí a rozesměje. Vedle výstavy koster zvířat (pozor lebka hrocha je fakt velká) parkuje (doslova) pár sebraných exemplářů aut. Olympijské ceny útěchy visí (samozřejmě křivě) nad hlavicí pro ropné vrty a hned vedle stojí rákosová chýše. Muzeum dokonale vystihuje jednoduchost myšlení Uganďanů, kteří jsou neskonale skromní, moc k životu nepotřebují a pak je kde co vlastně malý zázrak, který stojí za vystavení. Stejně jako krabice uprostřed technické části s názvem první server v Ugandě. Ano vážení, toto je internet, podívejte.
V interaktivní části výstavy si zahraji na obrovský dřevěný ,,africký xylofon“ a černoška, která mi třískání paličkami nemůže narozdíl od mé učitelky v ZUŠ zakázat, se mi trpělivě snaží vysvětlit, jak něco zahrát. Progres je sice mizerný, ale nadšení obrovské. Když jí začíná tuhnout úsměv na rtech strčí ji Drahý do ruky 5000 UGX (cca 30 KČ) jako bolestné a snaží se mě odtáhnout k naší připlacené výstavě.
Tato ,,dočasná“ výstava, která tu je alespoň 5 let, je pravděpodobně nejzajímavější částí vůbec. Ve třech místnostech visí dochované fotografie z dob vlády Idi Amina, „prezidenta“ Ugandy v letech 1971-1979, který byl dokonalý příklad diktátora. Hned úvodní tabulka informuje, že fotografie byly pořízeny jeho dvorním oficiálním fotografem, který byl popraven za cvaknutí neodsouhlasené fotografie. Výstava z jeho období vlády je překvapivě bohatá. Každý druhý obrázek obsahuje kromě jména delegace i slova jako unesen, zmizen, popraven etc. Mimo to zde pouští i nahrávky z důležitý okamžiků. Např, když Idy navrátil Ugandu Uganďanům a vyhnal většinu Asiatů s 50 dolary v kapse a jejich majetek a hlavně podniky rozdal mezi Uganďany. Jelikož Uganďani jsou Uganďani, podniky v extrémně krátké době rozkradli a přivedli k bankrotu, čímž zapříčinili hlubokou krizi ugandské národní ekonomiky. Náklady na život tak během několika let vzrostly na 500 % průměrného platu.
Přestože výstava je opět velice jednoduchá, opravdu dokáže vtáhnout a nemálokdy šokovat, třeba jen samotným zpracováním. Naprosto mě překvapilo, že takové zvíře jako Idi Amin dopustil rozvod, když o něj jeho tehdejší manželka požádala. O pár fotografií dál jsme se dozvěděli, že ex-manželka byla samozřejmě rok poté nalezena utonulá v Nilu. Dobře, to už takové překvapení nebylo. Kdo mě zná, ví moc dobře, že nejsem muzeový typ, ale tato výstava se mi vážně líbila. Ano, neobsahovala až tolik informací, abyste odcházeli o moc víc vzdělaní než jste přišli, ale hezky vystihuje místní poměry a nechá ve vás hodně dojmů a to i bez speciálních efektů. Za mě si to tedy rozhodně nenechte ujít.
369 total views, 2 views today
