Nehody a náhody
Ráno jsme se rozloučili s lidmi,kteří nám zadarmo poskytli apartmán pro přečkání noci. Ranní pohled na náš apartmán mi učaruje ještě víc.
Jsme v centru Alp a pokračujeme dál směrem na Krimmelské vodopády.
Cestou mi volá rodina a dostáváme zmatené informace o nešťastné události dívky z našich řad. Najednou má naše cesta úplně jiný cíl. V poledne s dalšími třemi týmy držíme minutu ticha u vodopádů a vytvoříme pomníček.Byť se s ní většina z nás ani nesetkala, celá událost nás hluboce zasáhne. Nyní musíme vyřešit, co bude dál.
Společně poobědváme a řešíme, zda závod přerušit či nikoliv. Náš tým Blondmind a tým Źižkovská dvojka má vnitřní rozkol. Zatímco já a Martina zastáváme názor v závodu pokračovat, naše polovičky to vnímají opačně. Dle mého názoru by Iva nechtěla,aby se ostatní vrátili a návratem ničemu nepomůžeme. Nakonec padne rozhodnutí vyměnit si parťáky.
Nyní jsme tedy v týmu s Martinou a pokračujeme dál směrem na Slovinsko. Máme poměrně štěstí na stop a v jednom rakouském městečku se snažíme obstarat si jídlo. Jdeme do pizzerie a snažíme se jim vnutit své služby výměnou za jídlo. Paní nás ne moc hezky odmítne. Zkoušíme to ještě v kavárně, ale bez úspěchu a jinak je celé městečko mrtvé. Martina navrhne ať zkusíme výzvu najděte jídlo v popelnici. Je pravdou, že supermarkety vyhazují plno jídla v den expirace. Jdeme na průzkum popelnic Sparu, který je v neděli normálně zavřený. Bohužel nic.
:V tom vidime popelnice v jednom dvoře bytovych domů a děláme si legraci, že tam jiídlo určitě najdeme. A našli !! Na dvorku sedí dva kluci a zvou nás, ať si přisedneme. K povídání nám přinesou chleba se šunkou, zbytek pizzy, pivo a panáka. Hotová hostina!
Jeden z našich zachránců je z Bosny, druhý z Turecka. Řešíme rozdíly mezi našimi zeměmi a je to občas sranda, ale pak se vrátí žárlivá přítelkyně jednoho z nich, tak se radši sbíráme. Ten druhý nás prý popoveze někam, kde se nám bude lépe stopovat. Popovezl nás asi o dvě ulice, že si musíme prohlédnout bar, který mu dřív patřil. Objednáme si cosmo drinky a už moc nevěříme, že nás někam doveze. V Rakousku nemají nulovou toleranci a je to docela statnej kluk, tak si s nim povídáme, co nejdéle, aby stihl co nejvíc vystřízlivět. Ze zapadákova jako je tenhle, bychom se nikdy nedostaly.
:Koupí nám pivo a gyros na cestu, odveze nás asi 30 km na benzinku a ještě nám sjedná odvoz u kamarádů. Je fakt hodnej, ikdyž jet navečer do Slovinska s třemi chlapy z Bosny není úplně uklidňující s bosenskou pověstí. Nakonec nás fakt odvezou tam kam chceme, přepočítáme si ledviny a když žádná nechybí, ani přebývá, jdeme najít nějakou skrýš na spaní. Slovinci spaní na divoko nemají moc rádi. Tak snad budeme mít štěstí.
Nakonec po několika kilometrech chůze dojdeme na okraj města do satelitního městečka. Zda se ubytujeme za hromadou štěrku, který bude zdobit příjezdovou cestu domu přes silnici. Sice je dost pozdě, ale i tak se snažíme být velice nenápadné a pokaždé když projede náhodou auto kolem, honem skočíme za hromadu a tiskneme se k zemi, co nejvíc to jde. Dobrou noc.
312 total views, 1 views today
