Not talented, but hungry
Ráno se vydáváme hledat pas. Pán nás sice odveze na hranice, ale na italsko-chorvatské. Hranice se Slovinskem jsou asi pět km daleko a tak se snažíme chytit stop. Italové projíždějící kolem si ťukají na čelo, takže pověst o nelibosti Italů ke stopařům pravděpodobně nelhala. Nakonec se dostaneme na správné hranice a pas najdeme zapadlý ve křoví. Uf! Občanku s sebou totiž nemám, jelikož jsem ji před pár týdny ztratila na Mallorce.
Znovu se snažíme stopovat od hranic směrem dál do Chorvatska a ani s denním světlem to není žádná hitparáda. Nakonec nás popovezou silničáři za nejbližší městečko. Vysadí nás u hřbitova a fakt se obáváme, že tu zůstaneme na věky, ale tentokrát nás zachrání slečna.
Žena, která zastaví stopařům je trochu raritou. A tato je raritou tak nějak celkově. Živí se řízením kamionu a teď jede na dovolenou za svou přítelkyní a celkově je hrozně svá. Zapaluje jednu cigaretu za druhou, na zrcátku má přívěsek s okřídlenou…jak to říct sakra slušně? Celou cestu nám vyhrožuje, že nás unese, zavře někam do sklepa a budeme muset hlídat dceru její přítelkyně. Takové lidi potkávám fakt ráda! I když po vystoupení z auta voníme jak fabrika na tabák, co zrovna vzplála.
Snažíme se dostopovat do Rijeky a odtud na ostrov Krk a nejde to úplně nejsnáze. Na jedné benzince nám zastaví pán, který jede tam, kam potřebujeme, ale když se ptáme, zda nás sveze je trochu nesvůj a řekne, že neví. Nakonec zaparkuje, a když se nahneme do okýnka s mapou, vše do sebe zapadne. Řidič má na sobě jen tričko!!! Rychle tedy odcházíme a snažíme se chytit někoho dalšího. Nakonec nás odváží syn s maminkou, kteří jedou na prázdniny. A mají dokonce i trenky !
Na ostrově si jako první jdeme koupit jídlo do supermarketu. LCR je skvělá, ale ptát se na jídlo pokud vám ho nikdo nenabídne sám od sebe, nám není příjemné. Konečně se vykoupeme v moři a dám si šlofíka na pláži, protože dneska jsme fakt grogy.
Najdeme ostatní týmy, co se také poflakují po pláži, splníme si výzvu nebuď prase u plážové sprchy a jdeme si společně projít městečko Krk.
Večer se sejdeme s ostatními týmy a tři hodiny zpíváme na náměstí. Je nás tu celkem 20 a jsme hlasitý a hrozně falešný. Lidé nám dávají peníze, asi abychom přestali.
Nemluvě o tom, že se dokáže sladit asi jen na 4 písničky, které točíme pořád dokola. Každý tým si vydělá asi 80 kuna a tak první peníze rozvážlivě investujeme do zmrzliny. Za odměnu! Jdeme spát vedle jednoho kempu, kde maji nasvícené stromy jak v Avatarovi. Je fajn pokecat si večer s dalšími týmy, porovnat jejich zkušenosti a nakonec usnout v klidu. Stejně se už těšíme, co nám přinese zítřek a jak se dostaneme z ostrova, což je prý pro stopaře hrozný problém. Tak uvidíme 🙂
281 total views, 1 views today
